Zlato, BRICS a chůze po laně

Mírně za obzorem zdejšího mediálního zájmu proběhl 22. - 24.8. summit společenství BRICS. Možná oprávněně, možná ne.

Když v září 2006 ekonomické společenství Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky vzniklo, bylo naopak velkou mediální módou a věštila se mu světlá budoucnost. Za dva roky ale přišla hospodářská krize. Rychlý ekonomický růst se jejím (ale nejen jejím) následkem nedostavil a mediální pozornost značně polevila

Jisté je, že lidský a ekonomický potenciál společenství BRICS je značný a nepochybně ještě vzroste poté, co se letos společenství dále rozšíří o šest nových členů.

Neméně jisté je, že kompaktnost skupiny BRICS byla nejistá před rozšířením, a po něm bude ještě nejasnější. Už jen koordinovat zájmy Číny a Indie je jistě úkol spíš nadlidský. Konec konců i soužití Saudské Arábie a Iránu nemusí být bez zádrhelů, byť se čínská diplomacie usilovně snaží o opak. Inu, budoucnost ukáže.

Buď jak buď, jsou cíle uskupení zajímavé už z toho důvodu, že směřují k oslabení stávajícího měnového a obchodního systému a jeho doplnění (a nakonec možná i nahrazení) systémem jiným.

Od svého vzniku chce BRICS založit vlastní investiční banku. Ta by nepochybně oslabila pozice Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Po přijetí Saudské Arábie a Spojených Arabských emirátů s jejich přebytky petrodolarů ta idea vypadá i dost realisticky.

Nová banka by mohla poskytovat půjčky bez politických podmínek nebo s jinými podmínkami než stávající instituce, které jsou nepochybně prodlouženou rukou dominujícího Západu.

BRICS chce také zřídit zlatou burzu, a především chce vytvořit novou obchodní měnu, založenou na zlatém standardu.

Je nepochybné, že pokud by taková měna opravdu vznikla a pokryla obchodování byť jen jedenácti sdružených států, znamenalo by to významné narušení dominance amerického dolaru.

Jak reálné jsou cíle BRICS, lze zatím pouze věštit z křišťálové koule, tedy vyčkáme.

Co je ovšem v programu BRICS zajímavé, je zaměření na zlato. Kromě politické nedůvěry k Západu je tu jasně patrná i nedůvěra k americkému dolaru jako měně. Důvod je kupodivu lehce uchopitelný.

Když se po druhé světové válce americký dolar stal dominantní rezervní měnou a převažující měnou mezinárodních obchodních transakcí, byla jeho hodnota vázána na zlato. Brettonwoodský systém tehdy stanovil, že dolar je jednou pětatřicetinou trojské unce (cca 31,1 gramu). Vycházelo to tehdy tak, že gram zlata byl cca za dolar.

To se psal rok 1945. V roce 2023 nám cena zlata osciluje někde nad hodnotou 1 900 dolarů za trojskou unci a Brettonwoodský systém v roce 1971 padl.

Brettonwoodský systém předpokládal navázání dolaru na zlato a ostatních měn na dolar. Vazba mezi zlatem a dolarem padla, ale vazba měn na dolar zůstala. Dveře pro inflaci se otevřely dokořán.

Jen pro ilustraci si uveďme, že slavný Marshallův plán představoval v roce 1948 třináct miliard dolarů. Dnes by stejná kupní síla představovala částku přes dvě stě miliard téže měny.

Peníze mají být prostředkem směny a uchovatelem hodnoty. Prostředkem směny nepochybně jsou. Pokud se podíváme na výše uvedené hodnoty, pak o jejich funkci uchovatele hodnoty lze úspěšně pochybovat. Tím se dnes zdá být zlato - tak, jako jím bylo po celou civilizovanou historii lidstva.

Proto, aby mohly být peníze prostředkem směny, musí být všeobecně přijímány. Obzvlášť pro novou měnu to není jednoduchá úloha.

Když někdy na přelomu roku 2014 a 2015 začal Islámský stát razit zlaté a stříbrné mince, mohlo to na první pohled vypadat jako výstřednost konzervativních islamistů. Ovšem mince s obsahem drahého kovu odpovídajícím jejímu nominálu je sázka na jistotu. Když budu volit mezi bankovkou s nejistou perspektivou inflace a kusem raženého cenného kovu…

A když bude obchodník volit mezi dolarem s hrozbou kvantitativního uvolňování za zády a měnou navázanou na zlato…

Zlato přichází do módy. Centrální banky, které se ho v devadesátých letech zbavovaly jako přítěže (včetně Tošovského ČNB), ho teď ve velkém nakupují.

Pokud by BRICS postavil investiční banku založenou na měně se zlatým standardem, pravděpodobně by se mu povedla některými členy vytoužená "dedolarizace".

A co my?

Po měnových válkách posledních let (a Singrův pevný kurz koruny vůči Euru jednou z takových válek byl), sedíme na penězích, o jejichž krytí nějakou reálnou hodnotou lze pochybovat. Poslední ranou tomu, aby byly peníze něčím konkrétním kryty (služby, komodity...), byly covidové intervence vlád.

Kolem cválá inflace - pochopitelně. I ekonomie má své zákony a inflace stravuje nekryté peníze vydané v cenových válkách a covidových podporách minimálně od roku 2008.

I cenný kov může samozřejmě postihnout inflace. V západních dějinách to ale proběhlo od antiky dodnes jen jednou. Charakteristickým platidlem pro evropský středověk a počátek novověku byla stříbrná mince. Když byla na konci 15. století ve střední Evropě nalezena nová ložiska stříbrné rudy a následně od čtyřicátých let 16. století nastal masivní příliv stříbra z Nového světa, cena této komodity - a tedy i kupní síla mincí - se prudce propadla. Původní poměr ceny stříbra ke zlatu se ze středověkého cca dvanáct ku jedné posunul až k dnešnímu poměru cca osmdesát pět ku jedné.

Zlatu takový vývoj zatím nehrozí, leda by do Země narazil zlatý asteroid.

Buď jak buď, peníze jsou inflační a v nové době stále inflačnější. A do toho nám ekonomové (alespoň někteří) ještě vyprávějí pohádku o penězích jako kreditu. Přeloženo z jazyka jejich kmene to znamená, že pokud budeme věřit, že peníze mají nějakou hodnotu, tak systém poběží. Až zapochybujeme, celé se to zhroutí jak domeček z karet. A proto člověče věř! Za německé hyperinflace (1923) stál bochník chleba 420 miliard marek - na to úspory z časů císaře Viléma určitě nestačily.

Hodnota peněz se ztrácí před očima a zdá se, že se státy snaží omezit i jejich dosažitelnost. Už hezkých pár let se chovají jako "velký bratr". Státy se rozhodly považovat všechny lidi za potenciální zločince, podvodníky a defraudanty a zahájily boj proti "praní špinavých peněz".

Pokud člověk kooperuje s bankou (a ono mu většinou nic jiného nezbývá), věčně naráží na stupidní otázky po původu a účelu svých peněz. Při úrokovém výnosu hluboko pod inflací si jeden řekne, že bankovky ve slamníku vyjdou nastejno, ale bez bankovní buzerace.

Ale to státy vědí, a tak pracují na omezení plateb v hotovosti. "Velký bratr" hotovostní platby nemá rád. Nemůže je sledovat, nemůže je skórovat... Jeho ideálem je elektronická měna emitovaná centrální bankou.

Už teď by výpadek datové sítě, nedej Bože elektrického proudu, představoval těžko řešitelné zhroucení likvidity. Při pouze elektronických penězích by ta situace nebyla těžko řešitelná, ale neřešitelná. Zdá se ale, že "velký bratr" se nebojí na nás tenhle pokus případně udělat.

Teoreticky ale nejsme zase tak bezbranní. Pokud si nějaká komunita zavede svůj prostředek směny (klidně kuní kožky nebo mušličky anebo právě to zlato) a bude ho akceptovat, může žít paralelně se systémem fiat měny (té, co nařizuje stát) nebo úplně mimo něj. Dokonce tím ani neporuší zákon.

Konec konců virtuální měny fungují právě na tomto principu. A vzhledem k tomu, že Bitcoinu, který se dá vytěžit, je konečné množství, nemůže být například tato virtuální měna inflační - nevylučuje se to ovšem s tím, že je strašlivě volatilní.

A jen pro pořádek, nepleťme si virtuální měny typu Bitcoin s elektronickými měnami, které na nás chystají centrální banky. Elektronické měny jsou cestou k tomu, jak dostat finance občana pod naprostou kontrolu - včetně vytoužené možnosti záporných úroků. Má to ovšem háček. Pokud bude mít každý svůj účet rovnou u centrální banky, může to zabít komerční banky. A takové zhroucení bankovního systému…

Virtuální měny jsou druhá strana mince, neb nad prostředky vedenými v nich stát ani centrální banka nemá kontrolu. Stát sice může přijmout legislativní opatření k jejich regulaci, ovšem jedna věc je zákon vydat a druhá věc je vynutit si jeho plnění.

Zajímavé je, že myšlenka na paralelní peněžní systém není úplně vzdálena ani státům a to na první pohled překvapivě státům evropské měnové unie. Na druhý pohled je jasné, že pokud mi někdo řídí fiat měnu odněkud z Frankfurtu způsobem, který vyhovuje především Německu…

Není to tak dávno, co se v Itálii nahlas uvažovalo o tom, že by stát platil jemu poskytované služby dluhopisy, které by sekundárně plnily úlohu oběživa. Fakticky by si tak Itálie vytvořila systém státovek, které by obíhaly paralelně s eurovými bankovkami.

Obdobnou myšlenku měny paralelní k euru měl v roce 2015 i řecký ministr financí Janis Varufakis. Vrcholila tenkrát "řecká dluhová krize" - tedy fakticky probíhal bankrot Řecka, ale to se dodnes raději neříká. Varufakis se o myšlence paralelní měny ani veřejně nezmínil, ale pod tlakem z Evropské unie musel po necelém půl roce rezignovat.

Ekonomika Západu je minimálně od konce druhé světové války poháněna inflací. Je to vědomý stav, se kterým nejen že se elitám nechce nic dělat, ale považují ho za přirozený. Aspoň jim při tom lid příliš neztloustne.

V tuto chvíli jsou tu minimálně v existenci virtuálních měn prostředky, jak by lid mohl z tohoto systému začít vystupovat. Co by pak nastalo, to se neví. Podle toho, jak se exekutivy států a centrální banky brání propojování fiat měn a virtuálních platidel, to politická třída ani vědět nechce. Administrativní omezení ale nepomohou. Může se stát, že zanedlouho budou žít oba světy paralelně vedle sebe. Platit navzájem si můžeme čím chceme, jen ty daně mám stát může přikázat platit ve fiat měně.

Kde je tedy budoucnost peněz? Ve zlatém standardu BRICSu, či v reálném zlatě, v kuních kožkách nebo Bitcoinu, nedej Bože v elektronické měně centrálních bank? Jisté je, že stávající peněžní systémy kráčí po velmi tenkém ledě z pohledu ekonomiky i bezpečnosti. Vlastně je to spíše chůze po laně. Stačí neopatrný úkrok stranou…

Budeme věřit, že ten úkrok nenastane?